„Propojeni“ očima farní skupinky
Co přináší setkávání se v rámci projektu Propojeni? O svědectví se dělí Kateřina Janíková z farnosti Uherský Brod.
Naše skupinka vznikla ve farnosti Uherský Brod ze společenství BeTani. Už dva roky se scházíme jako společenství žen k modlitbě a rok jsme ve službě děkanátu formou modliteb chval, setkání, přednášek pro ženy a jiných aktivit. Přímo z této farnosti nás ale moc není – tím vznikla myšlenka, abychom se i my v duchu Propojeni více propojily. Oslovily jsme proto jiné ženy z farnosti, cizí i známé, a vznikla skupina 15 maminek a babiček. Reálně se nás ale vždy sejde kolem deseti, ne vždy dovolí rodinná situace dne přijít.
Co nám přináší setkávání se Propojeni?
- Vytahuje nás z komfortní zóny. Nebyla jsem odmala vedená ani k evangelizaci, ani poznávání se s cizími lidmi. Víra se žila hlavně doma a v kostele, prostě v ohraničeném prostoru. Proto když jsem v řadě na léky poznala magistru za pultem z kostela, stálo mě veškeré odhodlání ji oslovit, aby se přidala k nám do skupinky.
- Boří předsudky. Cokoli jsem si myslela o druhých, je pryč. Starší ženy ve skupince mají progresivní názory, některé mladé jsou naopak z konzervativního proudu. Dověděla jsem se, že žena, kterou potkávám na mších a nanejvýš na sebe kývneme, roky s manželem žila v Norsku. Její zahraniční zkušenost života církve je velmi obohacující.
- Učí nás naslouchat, sobě navzájem i Duchu Svatému. Je to pro mě čas zastavit se v každodenním shonu. Obdivuju, jak Bůh každého miluje a zjevuje se mu způsobem, který je unikátní pro danou osobu.
- Studnice nápadů. Už na prvním setkání bylo zřejmé, že se program chtě nechtě zvrhává k debatám o naší vlastní farnosti. Daly jsme si proto po skončení skupinky prostor, kde se dá ještě posedět a sdílet.
- Otevírá oči. Před projektem Propojeni jsem si nedokázala reálně představit, kde všude se nás dotkne úbytek kněží a věřících.
- Propojeni v naději. Každému velkému dílu Páně předcházela nějaká krize. I my teď v jedné jsme. Díky zapojení věřících do diskuze a řešení, mám pocit pokoje a naděje. Těším se, že jednou budu moct říct vnukům a pravnukům: „Byla jsem tam, když se formovala církev do své nové podoby propojeného společenství."
Kateřina Janíková, Uherský Brod
ilustrační foto: Tomáš Holeček / Člověk a Víra
