Bez modlitby je den jako bez slunce

Poznala jsem, že to, co mi v životě chybělo, byla víra, láska a milosrdenství. Začala jsem opět pravidelně chodit do kostela, dostala jsem touhu žít podle Božích přikázání a šla k celoživotní zpovědi, píše ve svém svědectví Zkušenosti s Bohem Vendula. 

Vyrůstala jsem v rodině věřících prarodičů, ale kvůli totalitnímu režimu moji rodiče, tety a strýcové již nebyli biřmováni a víru nepraktikovali. Když jsem občas šla s babičkami do kapličky, bylo mi tam dobře, ale moc jsem tomu nerozuměla. Bibli jsem znala jen okrajově, dětskou verzi. Veškerý můj kontakt s Bohem byly jen občasné návštěvy baziliky na Hostýně, hlavně v době Vánoc.

Nežila jsem podle Božích přikázání a můj život se velmi zamotal, až tak, že jsem mívala těžké deprese. Nebyla jsem schopna smát se ani dobře fungovat v běžném životě. Před dvěma lety se do našeho bytového domu přistěhovala mladá rodina s dvěma dětmi, se kterou jsme se ihned spřátelili. Má nová sousedka mi v mém zoufalství pověděla o svědectví a Opravdovém životě v Bohu. Bylo pro mě nepochopitelné, že by mi Ježíš mohl být tak blízko. Pozvala mě do společenství a dala mi knížku s poselstvími. Začala jsem číst a poznala, že to, co mi v životě chybělo, byla víra, láska a milosrdenství. Začala jsem opět pravidelně chodit do kostela, dostala jsem touhu žít podle Božích přikázání a šla k celoživotní zpovědi.

Smutek hříchu postupně vystřídala radost z přátelství s Ježíšem. Obě své děti jsem nechala pokřtít. Křest samy chtěly. Začala jsem číst Bibli, protože jsem chtěla poznat víc z Písma svatého. Bez pravidelné modlitby je den jako bez slunce. Můj život i hodnoty se od základu změnily. Mám před sebou ještě dost práce s napravováním svých minulých chyb, ale nejsem na to sama. Hodně mi pomáhají přátelé z modlitebního společenství.

Vendula