Ne vlastníci, ale správci: Pátý pilíř projektu Propojeni

V prvních čtyřech pilířích jsme prošli témata jako slavení neděle, život farní rodiny, evangelizaci i kněžské společenství. Nyní před námi stojí poslední, pátý pilíř: Propojeni ve správě majetku. Ptá se na zdánlivě „neduchovní" věci – kostely, fary, kaple, pozemky, účetnictví a opravy. Ve skutečnosti se ale zamýšlíme, jak postupovat, aby tyto věci sloužily životu farnosti, pastoraci a evangelizaci, a nebyly naopak břemenem, které farnosti dusí.

Téma majetku patří v církvi, stejně jako v jakémkoliv jiném společenství, k tématům náročným. A přece se ho dotýká téměř každé praktické rozhodnutí ve farnosti. Už v synodálním procesu zaznívalo, že základní podmínkou zdravého společenství je společně strávený čas, vzájemná komunikace a setkávání i mimo liturgii. To ovšem předpokládá, že máme prostor, kde se scházet — a o tento prostor je třeba pečovat. Každý z nás přitom dobře vidí, že starosti o budovy, jejich údržbu a opravy v mnoha farnostech leží na knězi a berou mu čas, který by mohl věnovat lidem. V synodálním procesu jsme došli k tomu, že kněz nemá být správcem kostelů, ale má doprovázet lidi.

Výchozí realita: různorodý přístup farníků a zapojení kněze

Hospodaření funguje v naší arcidiecézi velmi individuálně a místo od místa odlišně. Někde se farnost stará jen o kostel a faru, kde bydlí kněz, jinde k tomu přibývají kapličky, neobydlené fary, další kostely, pronájmy a pachty lesní či zemědělské půdy. Některé farnosti se snaží udržet to nejnutnější a řeší jen energie, služby a nezbytné opravy, jiné se odvážně pouštějí do větších projektů — výstavby bytů, rekonstrukcí, stavby komunitních center nebo pastoračních domů.

Jedno mají ale téměř všechny modely společné: velká část práv i zodpovědnosti zůstává na knězi. Podpisy smluv, jednání s úřady, revize, provozní záležitosti — to vše souvisí se statutární rolí faráře, který je v důsledku za všechno zodpovědný. Ve světě firem se taková role nazývá jednatel a ten ručí za svá rozhodnutí celým svým majetkem. Vidíme tedy, že na kněze nakládáme něco, k čemu nebyl formován a co mu zároveň bere nemálo času a sil. Jako nástroje pomoci dnes máme ekonomické rady s poradním hlasem, technické administrátory, kteří vedou smluvní a stavební agendu a komunikují s arcibiskupstvím, a děkanátní účetní, kteří zpracovávají účetnictví farností. Ani tito pomocní pracovníci v současné době neslouží ve všech děkanátech stejným způsobem. Otázka zní, jak tyto nástroje a role do budoucna dobře nastavit.

Aby majetek nebyl pro společenství břemenem

Správa církevního majetku prochází v olomoucké arcidiecézi největšími změnami od josefínských reforem. Současný model, kdy každá malá farnost samostatně spravuje kostel, faru, kaple i pozemky, je kvůli demografickému vývoji a konci státních příspěvků na mzdy dlouhodobě finančně neudržitelný. Počet farností přitom zůstává stejný, zatímco věřících i kněží ubývá.

Velkým břemenem jsou zejména prázdné budovy. V arcidiecézi jsou stovky nevyužitých far a hospodářských stavení a jejich udržování v nouzovém stavu odčerpává miliony korun, které pak chybí v pastoraci a evangelizaci. V malých farnostech navíc často chybí lidé ochotní či schopní zapojit se do ekonomické rady nebo praktické pomoci. Stačí jeden příklad za všechny: oprava střechy na farní budově, kde nikdo nebydlí, dokáže pohltit veškeré sbírky místních věřících na deset let dopředu. Tyto peníze už nelze investovat do živé komunity. Proto je třeba začít hledat novou strategii — takovou, aby byl majetek pro farnost přínosem, a ne neúnosnou starostí, a zbytný majetek opustit.

Svěřená dobra, nikoli vlastní bohatství

Než přejdeme k praktickým otázkám, je dobré si připomenout, proč majetek vůbec máme. Farnostem nebyl dán do vlastnictví, ale svěřen, abychom o něj pečovali s „péčí řádného hospodáře". Bible na mnoha místech připomíná, že člověk není vlastníkem dober, ale jen jejich správcem. Správa majetku je tedy svěřený úkol, nikoli privilegium, a jejím cílem není hromadění, ale rozmnožování dobra. Svěřená dobra mají sloužit poslání církve — hlásání evangelia, slavení liturgie, charitativní službě a vzdělávání. Když se proto ptáme, jak naložit s nevyužitým majetkem a jak zhodnotit ten potřebný, neděláme to proto, abychom jako církev získávali bohatství, ale abychom zajistili prostředky na to hlavní: na pastoraci a evangelizaci.

Na co se v pátém pilíři ptáme

Pátý pilíř proto otevírá několik konkrétních otázek pro skupinky Propojeni:

• K čemu má majetek farnosti sloužit? Má se farnost soustředit na udržení toho nejnutnějšího prostoru k modlitbě a setkávání, nebo také rozvíjet hospodářskou činnost – nájemní bydlení, malé podnikání, pronájmy a pachty?
• Kdo má mít na starost jednotlivé oblasti správy? Od účetních podkladů, úklidu a drobných oprav přes revize a inventarizaci až po stavební akce a správu nemovitostí – co svěřit farním dobrovolníkům, co ekonomické radě, co knězi a co odborníkům z arcibiskupství (technickému administrátorovi, děkanátní účetní a dalším)?
• Jaká má být role ekonomické rady, kněze a odborníků? A jak nastavit jejich budoucí spolupráci?
• Jak budovat větší spoluzodpovědnost? Nechceme, aby starost o majetek byla jen věcí kněze nebo několika málo lidí. Proměna diecéze nás vede k zapojení celé farnosti.
• Jak zlepšit komunikaci a transparentnost? Některé farnosti už dnes zveřejňují zápisy z rad i výsledky hospodaření a důležitá rozhodnutí projednávají společně. Otevřenost je přitom klíčovým nástrojem důvěry a dobré spolupráce.

Hledáme přitom rovnováhu mezi reálnými potřebami a praktickými možnostmi – finančními, časovými, odbornými i čistě lidskými. Některé problémy je nutné řešit hned, jiné lze rozložit v čase. U každého kroku se ale ptáme, zda vede k budoucímu rozvoji, zda nám uvolňuje ruce a posiluje základy farního života – nebo zda se pod tíhou každodenních starostí uzavíráme do stereotypu a zapomínáme na vizi.

Výzva k zapojení

I v tomto pilíři je nenahraditelný pohled všech farníků, neboť každý jistě farní zázemí a majetek nějakým způsobem vnímáme a měli bychom dokázat zhodnotit, jaké cíle a očekávání máme v tomto ohledu do budoucna. Odpovědi na otázky pátého pilíře je možné zasílat do 31. prosince 2026. V dalších měsících je zpracují odborné týmy, které připraví závěrečné zprávy i konkrétní návrhy dalších kroků.

Děkujeme, že se do tohoto hledání zapojujete. Ať se i skrze péči o svěřená dobra stáváme společenstvím církve, která neslouží majetku, ale skrze majetek slouží Bohu a lidem.

David Indra